Slyšeli jste někdy o pojmu měkké tkáně a co mezi ně vlastně patří? Jedná se o tkáně, které pokrývají povrch lidského těla a to v několika různých vrstvách, které by vůči sobě měly mít dostatečně správný vztah a tím byla zajištěna jejich správná funkce. 

Budeme-li postupovat od povrchu směrem do hloubky patří sem kůže, podkoží, fascie (vazivový obal svalu) a samotný sval. Málokdo ví, že kůže je největším orgánem lidského těla. Ano čtete správně, pokud mluvíme o kůži, mluvíme o jednom z lidských orgánů, který u dospělého člověka zabírá cca 1,6 až 1,8 metru čtverečního. 

Tento systém několika vrstev je velmi důležitý ke každodennímu fungování našeho těla. Jednotlivé vrstvy by měly být dostatečně pružné a vůči sobě se posouvat správným způsobem. Pokud je něco na měkkých tkáních špatně projeví se to odporem proti protažení nebo posouvání. Většinou se nejedná o tak výrazný odpor, který by svaly nezvládly přetáhnout, ale může docházet k narušení plynulosti pohybu a postupnému omezení každodenních aktivit či tvorbě bolestí. Je-li napětí měkkých tkání vyšší oproti “normálu” mohou vznikat různé blokace a omezení hybnosti. 

Ve fyzioterapii se s těmito tkáněmi pracuje téměř vždy a je nedílnou součástí každé terapie, tyto tkáně zkontrolovat a případně ošetřit. Využívají se různé techniky mezi, které se řadí mobilizace, postizometrická relaxace (PIR) a její modifikace, protažení kožní řasy, posouvání fascií, pressura či terapie jizev. Veškeré tyto postupy napomáhají ke snížení napětí v měkkých tkáních a tím zvýšení pružnosti a posunlivosti, což vede k ovlivnění funkce zmiňovaných vrstev a tím k obnově hybnosti ošetřované oblasti. 

Mobilizace mnoho z vás zná jako pomyslné prokřupání, ale opatrně s tímto termínem, jelikož lupnutí není cílem samotné mobilizace. Mobilizace je mnohdy zaměňována za tzv. manipulaci, kterou fyzioterapeut není oprávněn provádět. Pokud jako pacient vyhledáváte pomoc v podobě manipulace (prokřupání) musíte hledat v řadách lékařů, kteří mají oprávnění danou metodu aplikovat. Při využití mobilizace se jedná o mírnější způsob uvolnění tkání a kloubů. V některých případech může dojít k fenoménu lupnutí, ale v mnoha případech k tomu vůbec nedochází a přesto můžete cítit uvolnění a úlevu. K provedení správné mobilizace se snaží terapeut nejdříve zjistit přítomnost bariéry a následně ji odstranit. V praxi se terapeut snaží dosáhnout tzv. předpětí a vyčkat. Cílem by mělo být dosažení normální bariéry. Samotný proces může trvat různě dlouho od 10 vteřin až po minutu. Chceme-li mobilizovat kloub postup je odlišný. Výsledkem by mělo být odstranění funkční blokády. Pro odstranění se využívá pružení do samotné bariéry, které může být v některých případech bolestivé a nepříjemné, což mnohdy způsobuje, že se pacient zatne a k uvolnění nemusí dojít.

Další zmiňovanou technikou je postizometrická relaxace (PIR). Při využívání této metody se postupuje následovně. Terapeut nalezne předpětí ve směru mobilizace a pacient začne klást lehký odpor proti směru mobilizace, ve kterém setrvá několik vteřin. Po té terapeut dává povel: “povolte” a pacient relaxuje zatímco terapeut sleduje fenomén povolení až do samotného konce. Po uvolnění bariéry a dosažení nového postavení lze tento postup opakovat až do bodu, kdy nelze bariéru nadále překonat nebo je dosaženo maximálního rozsahu pohybu. Další techniky související s PIR jsou například reciproční inhibice, antigravitační relaxace známá jako AGR nebo je možné se samotnou PIR využít i dechové  synkineze. Jako další měkké techniky se běžně používá protažení kožní řasy, kde se pomocí prstů snaží terapeut uchopit kožní řasu a protáhnout ji do předpětí (bezbolestně) a vyčkat uvolnění. Ovlivnit lze i fascie, kde hraje velkou roli její posunlivost. Terapeut se při ošetření fascie snaží jednu část fixovat a druhou protahovat tak, aby došlo k uvolnění. Nejčastěji se v praxi ošetřují fascie v oblasti zad, ale i na jiných částech těla. Pokud terapeut nalezne na pacientově těle zvýšené napětí v podobě menších bodů, lze taková místa ošetřit tzv. pressurou (tlaková masáž). Terapeut jednoduše zmáčkne a zatlačí na tkáň se zvýšeným napětím a čeká na fenomén uvolnění. Tento způsob ošetření může být spojen s dýcháním, při kterém se pacient snaží uvolnit. Tlaková masáž se využívá i při ošetření jizev, u kterých je pružnost a posunlivost velmi důležitá, aby jizva nijak neomezovala pohyb a funkci v dané oblasti, ve které se nachází. Péče o jizvu je důležitá především v začátcích po vyndání stehů a pro dosažení lepších výsledků je dobré o jizvu pečovat pravidelně a pečlivě.

Pokud vás trápí nějaké obtíže, se kterými si nevíte rady a mohlo by se jednat o něco z výše popsaných věcí, nečekejte až bude omezení či bolest nesnesitelnou záležitostí a vyhledejte pomoc fyzioterapeuta včas.