Samotné základy této metody zpracoval Dr. Herman Kabat v polovině 20. století, ale v průběhu let se podílelo mnoho další odborníků z prostředí medicíny. Jedná se o jednu z metod patřících do skupiny označované jako metody na neurofyziologickém podkladě. Princip PNF vychází z ovlivnění motorických neuronů a konkrétních nervových drah na základě impulsů přicházejících ze svalů, šlach a kloubů. Přesněji z proprioceptorů, které jsou v nich uloženy. Současně jsou ovlivněna i tzv. vyšší motorická centra, která reagují na impulsy přicházející z taktilních, zrakových a sluchových exteroreceptorů. Vše je uskutečněno pomocí různých hmatů a pohybů (aktivních i pasivních), často v kombinaci s dynamickou či statickou prací a vhodně zvolenému odporu. 

Vše vychází ze stimulace konkrétních proprioceptorů a tímto způsobem dochází k podpoře a urychlení komunikace mezi zmiňovanými strukturami (svaly, šlachy, klouby – nervy, mozek). Metoda se odráží od toho, že mozek vnímá celý pohyb a ne jen pouhý sval. Proto je pro PNF velmi důležité vycházet z pohybových vzorců, které jsou základním stavebním kamenem celé metody. Tyto vzorce jsou složeny z kombinace jednotlivých pohybů, které často běžně používáme při každodenních činnostech. Jsou vedeny diagonálně (úhlopříčně) společně s rotací a respektují postavení jednotlivých kloubů a průběh svalů a šlach. Pro každou část našeho těla existují dvě diagonály a každá z nich je tvořena dvěma pohybovými vzorci, které jsou protichůdné (antagonistické). Dále má každý pohybový vzorec flekční či extenční komponent a tím nám vychází, že pro každou část těla jsou vytvořeny dva flekční a dva extenční pohybové vzorce. 

Jednotlivé pohyby ve směru těchto diagonál navíc obsahují tři pohybové složky v různých kombinacích jako: flexe x extenze; addukce x abdukce; zevní x vnitřní rotace. Jelikož PNF obsahuje mnoho těchto jednotlivých korků, je důležité, aby bylo využito spolupráce velkých svalových skupin a došlo k provedení potřebného pohybu, za kterým nikdy nestojí jeden jediný sval, nýbrž celá skupina svalů. Při samotném pohybu pak dochází k posílení pracujícího svalu. 

Pro správné využití této metody lze postupovat podle dalších technik a postupů. V PNF se můžeme setkat s facilitačními postupy, posilovacími či relaxačními technikami nebo ontogenetickými a dalšími principy.

Metoda proprioceptivní neuromuskulární facilitace se využívá při onemocnění centrálního nervového systému, poranění míchy, degenerativních procesech, ortopedických poruchách, poškození periferních nervů, u stavů po operaci, traumatickém poškození nebo při amputacích apod. Naopak se neprovádí při kardiovaskulárním onemocnění, metastázujících zhoubných nádorech, horečnatých stavech atd.